LIŠKA OBECNÁ / KURIATKO JEDLÉ Cantharellus cibaríus FR.A

Všeobecně známá a ceněná houba, dříve často masově rostoucí. Celá plodnice je okrově žlutá nebo bělavá. Klobouk má okraj často podvinutý, později laloč-natý, na okraji nepravidelně zprohýbaný. Je tuhý, ve stáří uprostřed prohloubený, široký 10-88 mm, okrově žlutý. Žilky (lištny) jsou vidlicovitě rozdělené a propojené přehrádkami, vysoké až 3 mm, tlusté, sytě žluté, sbíhající pozvolna daleko na třen. Třen je krátký (30-60 mm), tuhý, plný, tlustý 10-25 mm, stejně nebo světleji zbarvený než klobouk, dolů zúžený. Dužnina je uvnitř plavá, neměnlivá, příjemně voní a má mime štiplavou chuť. Je však trochu tuhá. Nečerviví, tzn. že téměř nikdy nebývá napadena hmyzem. Výtrusy jsou velké 8-11 x 5-6 um, krátce elipsoidní, hladké, bezbarvé s tukovými kapkami. Výtrusný prach je bledě žlutavý.

Liška obecná roste často ve velkém množství hlavně v jehličnatých lesích, nejvíce borových, mezi borůvčím. Najdeme ji od června do pozdního podzimu, hlavně však v srpnu a v září. V listnatých lesích roste světlejší, ale stejně dobrá varieta.

Liška obecná je jedlá, odpradávna uznávaná prvotřídní houba, vhodná pro nejrůznější úpravy v kuchyni. Je ceněna také proto, že je odolná při dopravě a málo červiví. Je předmětem světového obchodu houbami. Např. z Polska sejí vyváží stovky tun. Při přípravě pokrmů pamatujeme na to, zeje pro svou tuhost dosti těžko stravitelná. Proto ji předem vždy dobře podusíme. Nejlépe je rozemlít ji na masovém strojku a nepřidávat mnoho vajec ani tuku. Je velmi chutná v mléčných kyselých polévkách. Liška se poměrně špatně suší a po usušení je velice tuhá. Je vhodná pro přípravu houbového prášku. Lišce obecné je podobná lištička pomerančová [Hygrophoropsis aurantiaca (WULF. ex FR.) R. MAIRÉ], která je méně hodnotná, ale nikoliv jedovatá. Podobá sejí též lišák zprohýbaný (tab.9) a jedlá liška nálevkovitá (Cantharellus tubaeformis FR.), která má hluboce vmáčklé klobouky, žlutošedé až šedé lištny, tenkou dužninu a je žlutohnědá. Od lišky pravé se snadno rozezná. Dříve mnozí houbaři sbírali jen některé hřibovité houby, lišky a snad ryzce pravé. Ostatní houby pro ně byly „prašivky".

Na Slovensku se lišce obecné říká kuriátka, na Českomoravské vrchovině kuřátka. Má i další lidové názvy, jako kořalka, kurčata, kuřičky aj.

Jedlá-tržní.

               

 


WebZdarma.cz